Jdi na obsah Jdi na menu
 


Orlické hory - západ

Na téhle tůře jsme se poprvé s Afronem přiblížili skutečnému dogtrekkingu. Alespoň co se týká horského prostředí (a tím i docela namáhávého terénu) a také kilometrů, kterých nám docela přibylo. Dnes to bylo tedy celkem 52km. Afrouš si cestou zvládnul poběhat s místními psy a vůbec nejevil žádné známky únavy. Jenom dostal přes den takový hlad, až mi bylo jasné, že si na řízku nepochutnám sám. Zato já jsem málem skončil ve vrtulníku horské služby (mají-li tu nějaký), protože jsem podcenil obuv a poté co mi pár dní před tůrou odešly mé sedmimílové turistické botky, vzal jsem zavděk hadrovými teniskami, puchýř na sebe nenechal dlouho čekat, ovšem puchýř - gigant a natolik jsem si pajdáním po hřebech zatěžoval jen jednu nohu, až jsem si na té druhé zhmoždil meniskus (nebo co), takovým způsobem, že poslední kilák ze sjezdovky dolů do Deštné mi dal zabrat snad dvě hodiny. Afron kolem mně posedával, polehával a tvářil se pěkně znuděně. No byli jsme dvojka k pohledání.